KRONIKA I. ROČNÍKU

20 Led

Zde najdete zaznamenány ty nejdůležitější momenty z příběhu našeho tábora, a to jak z taktik, tak z larpové části.
Pokud vám zde chybí nějaký zásadní moment, který jsme opomněli zmínit, napište nám 🙂

Dějová linie esgarothského roleplay

Drak Šmak zničil Osamělou horu a město Dol. Spolu s královnou Heleth přeživší prchli do města Esgaroth. Starosta, jehož město bylo také drakem zasaženo, davy uprchlíků nepřivítal zrovna mile, ba naopak se tak rozčílil, až ho klepla pepka. Město bylo bez starosty, a tak se vlády ujala městská rada, která vypsala volby na starostu nového. Ve volbách vyvstali dva favorité, místní hobití krčmář a velitel městské stráže Dagobert Theodrif. Do voleb zasáhl notoricky známý potížista, pan Morris, který se pokusil volby znehodnotit napadením soudce, který dbal na řádný průběh voleb. Akci si však řádně nenaplánoval, a tak záhy stanul před soudem v čele s novým starostou, kterým se o jeden jediný hlas stal velitel stráží Dagobert Theodriff. Morrisovi se však podařilo uprchnout, pročež propadl hrdlem.

S novým starostou přišly nové časy. Změny v radě změnily původní demokracii na technokracii a posilovaly pravomoci starosty Theodriffa. Potomek dávných rhovanionských knížat čím dál více zastával názor, že je třeba pro přežití města zjednodušit správu.

Městem procházelo nespočet příběhů, zmínit je třeba především jeden. Královna Heleth z Dolu byla připravena o své novorozeně, dědice ztraceného království a vyslala proto mnoho lidí své dítě hledat. Když se roznesla zpráva, že dítě mají v držení skřeti nedaleko od města, vydal se sám starosta miminko najít.

Ale zpět do města. Ledy nakonec pohnula nečekaná návštěva. Do města přišel vyslanec elfího krále Thranduila, Lindair Celebnen. Jak se ukázalo, elfí rozvědka ve městě byla vskutku aktivní a věděla vše možné. Celebnen starostovi přislíbil podporu Lesní říše i místních hraničářů, pokud se nechá korunovat esgarothským králem. Theodriff v této myšlence čím dál více spatřoval jedinou efektivní cestu, jak město povznést. Z jistého úhlu pohledu měl pravdu.

Pak nastal onen den. Theodriff si vzal královnu Heleth, aby legalizoval svoji moc. Následně byl Theodriff korunován na krále Esgarothu. Pokračovalo se popravou (jedem) pana Morrise, dopadeného vůdce zločinecké organizace jménem Stoka, a pohřbem otráveného a starého starosty, na jehož hnijící tělo se jaksi zapomnělo. To vše bylo zakončeno pompézní svatební, pohřební a korunovační hostinou v jednom. Jak se ukázalo, nechat vařit bývalého kata Evžena, nebyl zrovna nejlepší nápad. Uvnitř pečeně byla zapečena skříňka se zprávou a dvěma očima. Kat Evžen ve svém pátrání po dítěti očividně uspěl, a to i přesto, že dítě leží v klíně královny a bylo nalezeno novým králem… když tu náhle, dítě proměněno v ovci jest. Dobrou chuť ještě v dopise popřál královně. Ano, stalo se to. Kat naservíroval královně její vlastní dítě. Chutnalo pravda výborně, ale na královnu to prostě bylo už krapet moc. Přišla o manžela, o království, o domov, o všechny šaty kromě jedněch, nemohla najít svého jedináčka, uzavřela politický sňatek, aby byla zajištěna, a nyní ještě snědla vlastní dítě. Čarodějova věž stojící na kraji města měla tu správnou výšku ke spáchání sebevraždy a byla záhy pro tento účel využita. Město se ponořilo do smutku.

Dějová linie taktik

Poté, co drak Šmak zničil trpasličí království Erebor a lidské království Dol, využili skřeti z Mlžných hor a Gundabadu příležitosti a zaútočili na síly dobra. Skřetí šiky se mnohokrát střetly s vojsky elfího krále Thranduila v Údolí Anduiny. Ve známost vešla především Bitva o Rhosgobel, ve které by nebýt podivných houbiček, jistě umřel jeden z pěti čarodějů, Radagast Hnědý. Skřetům se též povedlo vyvraždit Meddědovce, vznešený rod lidí, který měl schopnost měnit se v medvědy.

A co mezitím na východě? Skřetí spojenci z daleké země Rhûn, pod sjednocenou vládou záhadného černokněžníka, byli napadeni společnou armádou Esgarothu (lidé) a Železných hor (trpaslíci), avšak útok odrazili. Všechny tři strany poté uzavřely mírové a obchodní smlouvy, které byly zajímavé v tom, že nikdy nebyly porušeny.

Mír na východě umožnil Světlé straně (lidé, elfové, trpaslíci) přesměrovat vše na boj proti skřetům. Než se však tato pomoc mohla projevit, byla elfí Lesní řiše zahnána do kruté defenzívy. Ve známost vešel frontální útok skřetů a východňanů, ze dvou stran, na takzvaný Esgal Dúven, tedy jižní část rozlehlého Temného hvozdu. Jeden z členů královy rady, dvorní čaroděj přezdívaný Gepoušek, však záměry Temné odhadl, nevěřil obchodní dohodě s Východňany a narval do obrany lesa takové prostředky, které spolu s přesnými rozkazy způsobily, že skřetí útok byl fakticky rozdrcen. Rhûnské vojsko mezitím na Východě pálilo obrovský les, který však ne a ne chytnout sám od sebe. Černokněžník, který Rhûn vedl, nepočítal s úspěchem prvního útoku… nicméně byl si jist, že druhý nebo třetí útok již uspěje. Jenže východňanští velitelé další tah útok nevyslali. Les zůstal elfům.

Mezitím se schylovalo k něčemu, co nikdo nečekal, a přesto to všem mohlo dojít. Po uzavření míru mezi Železnými horami a Rhûnem trpaslíci navenek nic nedělali. Opak byl nicméně pravdou, Za přísného utajení trpaslíci nashromáždili v Šedých horách osmitisícovou armádu a za podpory dvou tisíc elfích lučištníků napadli hlavní město skřetů a starou posvátnou pevnost trpaslíků, Gundabad. Skřeti útok ani v nejmenším nečekali, proti největší armádě, jakou kdy sever Středozemě poznal, se postavily jen dva tisíce skřetů doplněné o bojového trolla. Když se trpasličí horníci prokopali dovnitř pevnosti, bylo rozhodnuto. Gundabad byl dobyt.

Co to znamenalo? Během následujících dnů postupně padala jedna pevnost skřetů za druhou. Trpaslíci, elfové a lidé postupovali stále více jižněji, k prastaré Morii. V ní se podařilo trpaslíkům, díky velkému štěstí, značným investovaným prostředkům a nezájmu skřetů, probudit Balroga, démona ze starých časů, který vyhnal skřety před Morii. Přišla poslední bitva, kterou skřeti vskutku velmi těsně prohráli (což mimojiné bylo způsobeno tím, že princ Náin opustil své vojsko a spěchal zpět do Železných hor za nemocným otcem — jinak by zřejmě prohráli drtivěji). Mlžné hory se staly na dlouhá léta bezpečným místem.

A mezitím na východě? Obchodní aliance Rhûnu, Esgarothu a Železných hor dala vzniknout obchodní stanici v podhůří Železných hor, na soutoku řek, kde se stýkaly hranice všech tří zemí. Stanice byla pojmenována „Železný Rhûngaroth“ a brzy se z ní stalo prosperující a silné město.

Nebylo to ale všechno, vnitřní politika ve městě Esgaroth začala prosakovat za hranice města. Esgaroth se stal královstvím, a to se mnohým jeho občanům nelíbilo. Vypukla vzpoura, která úspěšně obsadila vnější země Esgarothu. Proslýchá se, že rozporům mezi Esgarothskými pomohla ještě poslední mise skřetí rozvědky.

Přejít na kroniku druhého ročníku.

One Reply to “KRONIKA I. ROČNÍKU”

  1. Pingback: KRONIKA II. ROČNÍKU – Letní tábor Pán Prstenů

Napsat komentář