Táborové tradice

13 Lis

Jednou z nejlepších věcí na našem táboře jsou takzvané „táborové tradice“. Jedná se o rozličný komplex nejrůznějších hlášek, rituálů a zvyků, které z naší komunity dělají něco velmi příjemného. Nerozumíte-li jim, nevadí, naši táborníci vám je rádi vysvětlí!

Jádro tohoto textu vzniklo na podzim roku 2016 a sepsala jej naše Ester (ta s brýlemi beze skel). Text následně rozšířil Minreth. Pokud jsme na něco při tvorbě zapomněli, napište nám na facebook, dané zvyky doplníme 🙂
(Poslední aktualizace článku: 13. 11. 2016)

Hlášky, hry…

  • Každý nový den vás organizátoři vzbudí s čilým úsměvem a slovy „krásné sluníčkové ráno“, a to i v případě, že venku lije jako z konve. Večer zase naopak je přána „krásná měsíčková noc“.
  • Během dne můžete být bombardováni opakující se větou „Kam ti lezou šmoulíci?“, aniž byste znali odpověď.
  • Ti šťastnější a lstivější se mohou pokusit někomu vzít vysílačku a vyzkoušet si mluvení do ní (Poznámka: Vzít ji Malcolmovi není úspěch, na který byste měli být nějak extra pyšní, to totiž zvládne i dědeček o berlích.). Vysvětlivka pro volající: „Jahodové pyré“ je přezdívka pro hlavního vedoucího tábora. Je zvykem, že pokud se táborník zmocní vysílačky, hlásí se do ní zásadně jako „Modrý motýl“.
  • Oblíbená věta vedoucích: „Vše se dozvíš v pravý čas,“ vás bude dohánět k šílenství (budiž vám útěchou, že je v dobách, kdy byli ještě sami táborníci, doháněla je k šílenství téže). Pokud vám tu větu říká Pája, tak jste povinni odpovědět: „Ale Pájo! To lidi zabíjí!“ Upozornění! Když Páju naštvete svou otravností, tak může přijít jeho nesmírně zákeřná věta: „Vypadni z ‚mýho‘ střediska!“
  • Tábor sice pořádá bitvy, ale pokud by to pro někoho bylo málo, tak se může zúčastnit hromadného nájezdu na diskotéku. Jedná se o to, že prokazujeme ostatním ne-larpovým táborům, jací tvrďáci jsme a proto přicházíme na plac ve formaci, boucháme meči do štítů a řveme: „My chceme metal!“ Dosud nám vždy (radši) vyhověli…
  • Často se stává, že se někdo náhle ozve s větou „prohrál jsem“. Nedivte se, pokud ostatní budou ihned prohrávat. To je zcela normální. Jedná se o hru. Každý z nás ví, že tu hru nemůže vyhrát a v moment, kdy ji prohraje, tak to musí hlasitě říct ostatním, aby to bylo jasné.
  • Pokud se zase někdo začne hádat ohledně čerstvosti ryby („Je čerstvá!“ – „Není čerstvá!“), tak se s chutí přidejte. Hádka končí, když jedna strana řekne „Stejně smrdí“ a obě strany se přátelsky rozejdou (Schválně: kdo ví, odkud jsme to převzali?).
  • Jindy se zase vyhlásí „Den D“, nebo-li „Deka-den“. V tento den si můžete vybrat svou oběť, vyčkat na ni, hodit na ni deku – peřinu a párkrát si do ní zabušit. Hlavně dávejte pozor, ať své oběti něco omylem doopravdy neuděláte. A taky se ujistěte, že se vaše oběť baví také.
  • A že vaše děti nic neučíme? Tak především, učíme je úklidu. Pokud máte moc velký nepořádek, tak přijde vybraný člověk (MMko) a postará se o vám o něj.
  • Máte-li sebeblbější problém nebo potřebujete někoho vytrollit idiotským dotazem? Pamatujeme na to! Zeptejte se našich „hlavních dětí“, vyřeší 90% vašich dotazů i celoživotních problémů! A když ani oni neví… no dobře, tak jděte za orgy 🙂

Orgovské

  • A vůbec, když jsme v předchozí kapitole nakousli ty hlavní děti — kdo to je? Inu, na začátku tábora historicky první dítě (Pája), či nejstarší přítomné, rozdá vybraným táborníkům placky hlavních dětí. Jedná se o zkušené táborníky, kteří se zde již vyznají. Pokud si s něčím (např. s pravidly larpu) nevíte rady, jděte za nimi. Tvoří první linii pro dotazování ještě před orgy a právě díky nim si orgové zachovávají trochu klidnější mysl, neboť se k nim nedostanou dotazy, které snadno zodpoví každý táborník. Pokud u hlavních dětí odpověď nenajdete, jděte za orgy…
  • Na Pánovi prstenů obvykle nepotkáte vedoucí (kromě hlavního vedoucího, ale u toho se to stejně zkracuje na „hlavas“, takže to „vedoucí“ se tam ztratí) ani praktikanty, ale organizátory, zkráceně orgy. Je to podobné jako na různých jiných larpových akcích. Ale pozor, plést si orga (organizátora), ogra (zlobra) a orka (v češtině používáno pro rasu ze světa Warcraftu) se nevyplácí… Oslovení praktikant a vedoucí se používá jen pro ty, kteří zároveň nejsou orgy (tj. nebyli pasováni či tábor nezakládali)
  • Jak se vůbec takový org stane orgem? Inu, cesta je to spletitá.
    • Poslední večer tábora máme u ohně, bavíme se o zážitcích, smějeme se a zároveň i pasujeme (obvykle) jednoho z táborníků (často, avšak ne vždy, z tzv. „hlavních dětí“) na organizátora. Rituál obsahuje pasování hlavasem za pomoci hlavasova meče, následné pokřtění řádně ledovou vodou a předání organizátorské placky.
    • Tím to ale nekončí! Nováčka-orga totiž mají právo na dalším ročníku tábora táborníci hodit do rybníka a tím jej pokřtít úplně. Jen pozor, sami přitom do vody nesmí.
  • Kdo je to vlastně ona tajemná osoba hlavase? Inu, to je ten, který ráno musí vstávat na porady a provozuje další nejrůznější děsivé úkony, jako je vyplňování papírů a taková nedůležitá věc, jako je organizování tábora… funkce je to tudíž, jak ti bystří z vás již pochopili, na zešedivění. Hlavase poznáte podle bílého prstýnku podobajícímu se Jednomu prstenu, který nosí buď na krku, nebo na prstu. Traduje se (přesněji v tuto dobu se začíná tradovat), že až hlavas předá tábor svému nástupci, předá mu s ním i tento prsten… co už ale máme vyzkoušeno, je, že hlavas se musí znovu „překřtít“, byť tentokrát pouze večer u ohně a nikoli v rybníce.

Napsat komentář