Královské město Železný Rhûngaroth

5 Bře

Tento článek je vesměs určen hlavně nováčkům. Co je to vlastně ten tajemný Železný Rhûngaroth? Pokud jste studovali mapy Středozemě a takové místo jste na ní nenalezli, nevěšte hlavu – najít se tam nedá. Jedná se o město, které vytvořili na prvním ročníku naši táborníci. V tomto článku se můžete dočíst o jeho historii…

Vlajka_Zelezny_RhungarothMěsto vzniklo na soutoku tří řek v podhůří Železných hor jako obchodní stanice, přes kterou nově měl proudit obchod z Esgarothu do Železných hor a z Železných hor po řece dále na východ. Obchodní stanice se záhy stala střediskem kupců pro podstatnou část severních zemí a rychle se rozvíjela – byly stavěny nejen nové domy a sklady, ale rovnou i celé čtvrti. Město prosperovalo, avšak dosud byly jednotlivé části zcela kontrolovány svými zakladateli – Esgarothem, Rhûnem a Železnými horami.

Nezávislosti města přispěly především občanské války v Esgarothu a v Železných horách. Esgarothský král se snažil udržet svoji čtvrt v Rhûngarothu na své legitimistické straně proti rebelům, avšak příliš se mu to nedařilo, neboť rebelové kontrolovali přístupové cesty z Rhûngarothu k državám věrným králi Dagobertu Theodrifovi. Správce čtvrti pak v čele s městskou stráží vyhlásil na stranách neutralitu a odmítl jim pomáhat ve válečném konfliktu, což naštvalo obě strany, ale nemohly proti tomu mnoho podniknout.

V trpasličí části města to nešlo tak snadno. Obě strany totiž měly k němu dobrý přístup a město leželo nedaleko hranice mezi znesvářenými trpaslíky. Přímo v ulicích došlo ke střetu mezi oddíly krále Náina a Hromové legie, avšak ani jedna ze stran nedokázala získat převahu. Trpasličí obyvatelé města byli velmi nespokojeni a kontaktovali správce esgarothské (který již vyhlásil nezávislost) a východňanské části (jejíž správce neměl zrovna přátelské vztahy s Karmínovou karavanou, která dostala do správy západní území Rhûnu). Ze zisků, které v předchozích letech z obchodu plynuly, každý nakoupil zbraně odjinud, vyzbrojili své obyvatele a vyhnali trpasličí armády z jejich části města. Záhy poté byla ustanovena Městská rada tvořená zástupci těchto tří čtvrtí, kteří vládli pospolu v triumvirátu.

Okolní frakce se pokoušely Rhûngaroth dobýt zpět, avšak Rhûngarothští dokázali vždy odolat. Spory ve vládě města nakonec vedly k vytvoření úřadu purkmistra voleného všemi občany města, nejen těmi, kteří zakládali město. Ti si zachovali svá postavení v Městské radě, která schvalovala některé kroky purkmistra.

Následná vláda purkmistra Swanna vyústila v dokonalou anarchii – městská hlídka se (ne zcela purkmistrovou vinou) téměř rozpadla, sám purkmistr byl radními obviněn z půl tuctu zločinů a sesazen. Nový purkmistr Dálin ve funkci nevydržel dlouho – obyvatelé jej donutili uspořádat referendum o vytvoření monarchie, jejímž favoritem se stal Alois Mrkvička, dříve kapitán stráží v Esgarothu a nyní rhûngarothský hospodský. Vyjma samotné rady pro zachování demokracie hlasovali jen čarodějové, a tak byl záhy králem provolán Alois I.

Znak královského rodu Mrkvičků ze Železného Rhûngarothu

Hned poté, co se král ujmul vlády, musel čelit nájezdu opozice tvořené nejrůznějšími zloději, vrahy, temnými černokněžníky a jedním démonem, který na krátko posedl i městského lovčího. Město však odolalo, načež se odehrála krásná korunovace (pozn. byl to jeden z mála našich táborů, který měl doopravdy pěkné ukončení, obvykle nám totiž někdo vyhodí okolí do vzduchu, nebo alespoň zabije někoho velmi důležitého – třeba dědice Dolu).

Rhûngarothské království muselo svoji nezávislost uhájit. Městská stráž byla proto transformována ve stráž královskou, to samé potkalo městskou radu (ve které si však staré úřady udržely právo býti voleny příslušnou částí obyvatel). Zároveň bylo vytvořeno stálé vojsko, které obsadilo nově opravené pevnosti v rhûngarothském okolí (mimo herní oblast). Jeho součástí by měla být i královská rozvědka…

Název města
“Železný Rhûngaroth” je složenina ze jmen jednotlivých frakcí – “Železný” odkazuje na trpaslíky, “Rhûn-” na Východňany a “-garoth” na Esgarothské.

Napsat komentář